Fajn, spát s prdelí Vačice přímo před obličejem, to jsem si asi už zvykla. Problém ale je, že už i ta psí atrapa přišla na to jak se dostat do postele. Dokud jen přijde a lehne, docela to jde. Občas teda popoletí vzduchem, když usnu a chci se otočit, nebo přikrýt. Ale je to statečná atrapa a vždy se jen znovu uvelebí a chrní dál.

Ovšem zjišťuju, že není úplně příjemný, když se ty dvě rozhodnou že je čas na hru. To probíhá tak, že Poo začne honit Vačici, která si v polovině úprku před tou malou provokatérkou vzpomene, že se jí vlastně vůbec nebojí, na fleku to zamázne, otočí se, a pro změnu začne ona honit Poo. 

Tam hra končí, Poo zdrhá jako o život, vyděšená k smrti a Vačice s krvelačným pohledem dusá za ní.A fakt nechápu proč, ale nejlíp se prej běhá přes moje záda, když už ležím a jsem těsně před usnutím... 

Necelá tři kila atrapy by ještě šla, ovšem když za ní ladně běží Vačičinečka, je to fakt masáž. Jejích 6 kilo a vystrčené drápy připravené k záseku do psa... Vsadim se, že na těch zádech už ani moc kůže nemám  😐