Umíte si představit, že jste blondýna,  pár dní v nové práci, pár dní majitelka řidičáku na autobus, takže umíte fakt hovno, a vedení vám pošle do zácviku brunetu, která umí ještě větší hovno? Ne? No, já taky neuměla, ale jo, jde to. 😂 Aspoň  byla sranda.

Mno a jinak je to pořád super. Mám ctitele. Je mu asi 14. Včera mi mával  div se nezabil o pouliční osvětlení. Dnes mi rudej až na prdeli oznámil, že mi to moc sluší.😍

Jo a v pátek bylo v Krámech (moje nejoblíbenější vesnice, jezdí  odtamtud všehovšudy jeden člověk za rok a to bylo zrovna dnes a baba byla děsně ukecaná) zastupitelstvo. Mimo jiné se prý  probírala ta nová  krásná, mladá a milá řidička. A starosta povídal, že je tak zvědavej, že snad na starý kolena začne jezdit busem.
Začínám mít pocit, že jsem slavná ... Něco jako Madonna. 😀

Někdy to prostě nejde tak, jak by člověk chtěl.

Na Knížecí jsem naložila plnej bus lidí. Vyjela jsem s tříminutovým zpožděním, tak jsem na to trochu šlápla. Ještě před Chuchlí za mnou přišel takovej zelenej pán, jestli bych byl tak hodná a zastavila, že mu je špatně. Tak mu říkám ,že určitě, že jen zajedu k pumpě, abych nestála v jízdním pruhu. Kývnul, škytnul a zeblil mi půlku autobusu 😳

Pán vystoupil, a já se zbytkem lidí a blitkama pokračovala. 

Zpoždění už jsem měla víc jak 6 minut. Zase jsem na to šlápla. 

Kopeček na Cukrák mi dal zabrat, a na horizontu už to bylo znát. Vařila jsem jak o život, a na palubce se rozsvítil obří nápis "stop".Tak jsem to zapíchla u občerstvení, počkala až bus vychladne a na konečnou už nedojela. V polovině cesty si lidi přebral kolega a já končila směnu po odpracované hodině a půl 😁

Měsíc už blbnu na silnicích s busem. Shrnula bych to asi takhle:


"Pani řidičko, vy jste tak šikovná."
"Vy se tak krásně usmíváte."
"Jezdíte fakt skvěle."
"Ještě nikdy jsem nejel s ženskou, a fakt jste dobrá."
"Taková krásná a tak šikovná."
"Mně se u vás hrozně hezky spí."
"Asi budu s vámi jezdit autobusem častěji."
"Doufám, že už u nás na lince zůstanete."
"Jezdíte tak něžně, na rozdíl od chlapů."


Ehm... No a na druhé straně.

Jedna sražená srna.
Načechraná autobusová zastávka a uražené zrcátko. (Ale bylo to efektní, to zase jo 😂)
Nebohý důchodce, který se pracně o holích vyškrábal do busu jen proto, aby mi během okamžiku řekl, že si raději vystoupí, protože se se mnou bojí jet. A vážně vystoupil.
No a pak ta pani, která neustála moje něžné dobrždění a hodila do uličky záda.

Nuda není můj kámoš. Na kamionu mě to bavilo moc, ale okolnosti tomu chtěly jinak. A tak je to teď na silnicích ještě o kus nebezpečnější, páč jsem se upsala Arrivě. Už 14 dní jezdím s autobusem.

Za těch 14 dní mám spoustu nových kamarádů. Paní, co sama vychovává 7 dětí. Pána, který mě za každou cenu chce donutit, abych s ním absolvovala vyhlídkový let nad Slapskou přehradou, trochu zaostalou Haničku, která má místo hlavy kalendář a opravdu si pamatuje snad úplně všechny svátky a narozeniny... Ani je nemůžu všechny vyjmenovat 😀

A mezi moje neoblíbenější cestující patří trojice, kterou jsem vezla onehdá z Nového Knína.
Bohužel na celé trase jeli opravdu jen oni tři :-D
První nastoupila paní, od pohledu tak kolem pětašedesáti - sedmdesáti let. Nechtěla bych se nikoho dotknout, ale podle vzhledu, make-upu a oblečení bych řekla, že to byla bývalá šlapka, která se nemohla zbavit dojmu, že jí minisukně těsně pod prdelí sluší i dneska. Ta pani voněla. Nedokážu to popsat, ale jak vstoupila do autobusu, udělalo se mi mdlo. Možná měla starý zásoby toho nejlevnějšího ruskýho parfému, nebo na sebe lila nějakou prošlou aviváž, nebo co já vim, ale bylo to dost šílený.
Druhý nastoupil myslivec. Kluk celej zelenej, s pérem na klobouku. Sotva se vyškrábal po schodech ke mně. Pak se pokusil si říct o jízdenku. Chyběly mu horní jedničky, a zlitej byl tak, že mu fakt nebylo rozumět a já se bála nadechnout, abych později při případné silniční kontrole neměla nějaká promile.
Mno a ten poslední? Pan bezdomovec. Tady myslím není potřeba popisovat vizáž, ani vůni.
Jeli všichni až skoro na konečnou!

Asi tu práci miluju :-D

Je ze mě kamioňák. Svět už nikdy nebude jako dřív!
Baví mě to, a baví mě, jak reagujou chlapi. 😁
Takže i když udělám průser, stačí se debilně uculovat, a všechno je odpuštěno.
Akorát je prostě skoro nadlidskej úkol sehnat pěkný pracovní pomůcky 😢 Já přece nemůžu makat v něčem co vůbec není růžový!!! 😳

Fajn, spát s prdelí Vačice přímo před obličejem, to jsem si asi už zvykla. Problém ale je, že už i ta psí atrapa přišla na to jak se dostat do postele. Dokud jen přijde a lehne, docela to jde. Občas teda popoletí vzduchem, když usnu a chci se otočit, nebo přikrýt. Ale je to statečná atrapa a vždy se jen znovu uvelebí a chrní dál.

Ovšem zjišťuju, že není úplně příjemný, když se ty dvě rozhodnou že je čas na hru. To probíhá tak, že Poo začne honit Vačici, která si v polovině úprku před tou malou provokatérkou vzpomene, že se jí vlastně vůbec nebojí, na fleku to zamázne, otočí se, a pro změnu začne ona honit Poo. 

Tam hra končí, Poo zdrhá jako o život, vyděšená k smrti a Vačice s krvelačným pohledem dusá za ní.A fakt nechápu proč, ale nejlíp se prej běhá přes moje záda, když už ležím a jsem těsně před usnutím... 

Necelá tři kila atrapy by ještě šla, ovšem když za ní ladně běží Vačičinečka, je to fakt masáž. Jejích 6 kilo a vystrčené drápy připravené k záseku do psa... Vsadim se, že na těch zádech už ani moc kůže nemám  😐

Poru: "Ty jo mámo, stalo se něco strašnýho! Víš jak jsem dycky byla krásná?"
Já: "???"
Poru: "No, tak už nejsem. Já jsem teď udělala ty přijímačky, tak to asi znamená, že jsem chytrá?!"