Jenom mě tak napadlo, jak je teď moderní takový to shrnutí, když má dítě narozeniny...

Včera to bylo na den přesně, co mi Porucha vydejchává kyslík, přidělává žaludeční vředy a ždíme moje nervy na maximum.
Za těch 16 let se naučila poměrně dost věcí. Sama papá, kaká, čůrá, dokáže se vysmrkat, pěkně se rozmluvila, umí pozdravit, poděkovat, trochu čte, píše, počítá. V předvečer šestnáctých narozenin poprvé sama naplnila a zapnula myčku.
Když zvlhne, vypadá jak pudl.
Má mnoho zájmů a koníčků, mezi nejoblíbenější patří: zpěv, čehokoliv, kdykoliv, kdekoliv, ale hlavně hodně nahlas( co na tom, že má absolutní hudební hluch), sjíždění internetu, fňukání nad nedostatkem oblečení před přeplněnou skříní, lakování nehtů, drbání s kámoškama a překvapivě, projevuje veliký zájem o opačné pohlaví.
Jejím nejoblíbenějším jídlem je Granko, které žere jen tak, nejlépe čokoládovou lžící

Svým optimismem a neustávající dobrou náladou, musí dřív nebo později naštvat každýho.

Nejčastěji říká věty : "Já nemám žádný kamarády.", "Jůůů, já dycky chtěla ..."(dosaď si libovolné, i nežijící zvíře) a v neposlední řadě, zejména ve chvíli, kdy mně rupnou nervy, ječí přes půl města: "Já nechci umřít jako panna!"

Sice není moc chytrá, ale zato je krásná, jak sama všude hlásí. 😂😂😂

Tak trochu se mi udělal zánět pod zubem. V pondělí jsem jela na pohotovost. Službu měl pan doktor, který vypadal přesně jako bratr Fridy Kahlo. Chudák, dostal od přírody jen jedno obočí, zato ovšem přes celé čelo 😁 Jak moc sem se ho bála, raději nebudu popisovat.
O zub jsem přišla, dostala jsem antibiotika a jela jsem domů. Absolutně neschopná ničeho jsem padla a chrněla 2 dny v kuse, jen s krátkýma pauzama na čůrání a polykání prášků.
Na domácnosti se to trochu podepsalo. Došlo téměř všechno čisté nádobí, nakonec i Porucha doznala, že jíst hlavní jídlo (které si musela sama uvařit) kávovou lžičkou, prostě nejde. Tak překonala všechen odpor a aspoň v kuchyni poklidila. To se mi teda bude asi v budoucnu hodit, protože donedávna se ta holka tvářila, že to by nikdy nezmákla 😀
Zelí využilo příležitosti, a mojí absolutní neschopnosti, k pokusu o první oholení nohou žiletkou. Jak to dokázala ani netuším, ale pořezala si u toho ukazovák levé ruky. Vyplácala na sebe dva obvazy a prý dál zůstane u el. strojku.

No a aby toho nebylo málo, mně ruplo v zádech, po tom dlouhém válení se, jsem se pokusila si oblíknout džíny, ohnula se a rup.... Chm, k doktorovi asi nepůjdu, bolí to sice jako čert, ale nějak se mi nechce mu vyprávět, že mi vytrhli zub a mě z toho rozbolela záda. Na Bohnice se ještě necítím 😂

Moje záliba v kávových nápojích už trochu začíná přerůstat v závislost na kofeinu. Píšu si s kamarádkou o tom, co uvařit k obědu. Ona psala, že dělala kuřecí se smetanou a těstovinama. V rámci diety, odmítám smetanu a napadá mě kokosové mléko. Takže jsem jí chtěla říct, že udělám kuře na kari s kokosovým mlékem, že to půjde...

Oběd je hotový a přísahám, že tam není jediný zrníčko kafe! :-D

Ten pocit, když vám pijavice řekne, že chce být po vás...
Mít brzo dítě a starýho manžela! 😵😵

Mno jo... Máme v obyváku 3 komody, Pupíček je kvůli nerovnostem podlahy sešrouboval do sebe a ještě všelijak vypodložil. Takže ta prostřední vypadá, jakoby levitovala. A s celým tím sešroubovaným monstrem se nedá pohnout, protože hrozí, že se to celý rozloží. Ne komodách je televize, pár zbytečností a většinou i ovladač od televize. Při posledním záchvatu pořádkumilovnosti mě napadla geniální věc. Ovladač na komodách vypadal neesteticky, tak jsem ho začala pokládat na televizi, se kterou splynul a vůbec mě ten pohled na něj nerozčiloval. Akorát mi tak nějak nedošlo, že když projde kolem těch částečně levitujících komod nějakej slon (rozhodně nechci jmenovat Zelí), že ten ovladač prostě ve snaze zachránit si život, skočí dolů.
A tak se taky stalo, prošlo Zelí, ovladač udělal hup a je za komodama.
Tak jsem si říkala, vyndám šuplík, šáhnu tam a bude. Jenže šuplíky mají nějakou protiblond pojistku a vytáhnout celý nejdou. Takže takhle teda ne. No tak jsem vzala vařečku, že to zezadu vyšťourám, to byla ta nejdelší, kterou jsme měli. Tak to taky nevyšlo, šprajcla se ve změti kabelů a už tam s tím ovladačem bydlí taky. Pak mě ještě napadlo, že bych to mohla zkusit spodem, jak ta prostřední komoda visí ve vzduchu, že bych to třeba vyšťourala... a prd, druhá vařečka v nenávratnu. A protože jsem fakt šikovná, chtěla jsem si tam posvítit, a tak už nemám ani baterku.
Takže nemám ovladač, dvě vařečky ani baterku.

Máme ve městě masnu. Nic divnýho.
Před masnou je tabule a na ní křídou napsaná akční nabídka. Taky nic divnýho.
Já tam moc často nechodím, ale dneska mě tak nějak zarazilo, když jsem na té ceduli četla nápis: "Párkové poukazy"
Sakra, ten někdo, kdo to psal, by se měl naučit rozdíl mezi P a D a možná by tu ceduli mohli aktualizovat častěji, protože já málem umrzla, než mi došlo, co že to za poukazy vlastně nabízí a že ta akce asi platila někdy před Vánocema 😖

No tak je to jasný, já jsem prostě stála ve frontě moc na konci 😁

Vynalezla jsem super osvěžovač vzduchu! 😁
Předevčírem jsem uklízela Vánoční stromek a to jehličí, co z něj opadalo jsem vyluxovala, a fakt ho nebylo málo.
Dneska jsem zapnula vysavač a voní to tu jako v lese! 🌲🌲

Dneska bylo nádherně, chumelilo, svítilo slunce, teploměr ukazoval -6st, tak jsem se sebrala a šla Zeldě naproti ke škole s tím, že se cestou stavíme v krámu pro nějakou zeleninu. No, nějak to neklaplo a koupily jsme si jenom džus 😀 Stojíme u pokladny, před námi paní, tipla bych jí tak 50let. Vykládala nákup na pás a když už měla skoro hotovo, tak se na nás otočila a povídá: "Holky, jestli máte jenom tohle, tak jděte přede mě."

Kdyby mi to nebylo blbý, tak bych jí dala pusu, jakou mi udělala radost 😎

Dělám to hrozně nerada, ale dneska musím odstrojit stromeček. Nejlepší by bylo mít ho celej rok, ale Vačice má asi jinej názor a ze stromku udělala koště.

Jak je jejím zvykem, rozeběhla se a chtěla vyskočit na okno, vedle kterého strom stojí. Jenže je fakt trochu neohrabaná a tlustá jako prase, tak to prostě neklaplo tak, jak bylo v plánu, a milá Vačice poskočila, na okenní parapet dosáhla jen předníma tlapkama, chvíli do něj dělala drápama rýhy ve snaze nespadnout, moc to nešlo, tak se pokusila se zahytit aspoň nebohého anthuria, které na tom okně mám. To taky nevyšlo, z kytky urvala tři listy a žuchla přímo na Vánoční stromek. Ten to sice ustál, nicméně ze stromku zbylo spíš koště. Kočka bláznivá se chvíli ve větvích stromu plácala, aby z něj fakt opadalo co nejvíc ozdob a jehličí a pak zdrhala tak rychle, až dělala v zatáčkách smyky  😁 

Přísahám, že bejvával krásnej!

Už je to tu zase...
Poru učí Zelí matiku.
24/3=?
Zelí říká: "7,14,24, takže to bude sedum."
Na to Porucha zahuláká: "Ani pi*u, 8,16,21...???...aha, to je divný..."
A obě jednohlasně: "Mámoooooo?!"

Pak byl chvíli klid a Porucha dala Zeldě pěstí a ta začala ječet: "Nebij mě, máma na mě dycky ječí, to mi pomáhá víc!"
😂😂

Takový to, když si na chvíli odskočíte od balení dárků a mezi tím ten zlej balící papír zaútočí na vaší nic netušící kočku...
No neva, koupím novej arch...

Někdy (někdy i dost často 😀 ) mívám dny "podělámnacosáhnu", jako třeba dneska.
Dostala jsem chuť na kakajíčko. Nic divnýho, to se mi večer stává, tak jsem si ho šla uvařit, odměřila jsem si jeden hrneček, páč pijavky nechtěly. Nalila jsem do kastrůlku, vzala jsem pikslu s kakaem, otevřela a zjistila, že už toho tam moc není, navíc asi malinko navlhlo, protože tak nějak na tom dně drželo přilepený, tak jsem do toho trošičku klepla. Udělalo to žuch a dost mě udivilo, jak moc toho na tom dně bylo 😀 Takže jsem pomalu přilívala mléko, abych to zase nenaředila moc. No nakonec to dalo těsně pod litr. A protože jsem původně chtěla jen hrneček, měla jsem malej kastrůlek. Vzala jsem do ruky cukřenku, a tam teda nebylo ani na dně, takže jsem si šla pro cukr do komory, a mezitím to pitomý kakao, vzkypělo, hodně, moc, všude. 
Takže jsem umyla varnou desku, i ty pobryndaný skříňky, otřela hrnec, kakao jsem osladila, podala jsem si naběračku, hrnečky, a hned ten první hrneček jsem celej pocintala. Takže abych nedělala na stole kolečka (a nechtělo se mi zase brát hadr), tak mě napadlo, že to olíznu. I zespodu. A tak jsem ten hrnek zvedla, přiblížila k puse, naklonila... a to pitomý kakao sem si nalila na rameno 😵 Už nemám chuť a mám ho tu furt ještě asi tři čtvrtě litru, kdybyste někdo jel kolem...

Mno, Poru koupila alobal a šla domů. Mám spočítáno, že z krámu to sem je asi 15 minut. takže když se ozval zvonek, seběhla jsem schody a kus od dveří už hulákám :"Řekni heslo!" No a za dveřma se ozve mužskej hlas: "Já vezu balík."
Sakra, tak jsem teda otevřela. Na sobě ty růžový fusky co nosím na poštu, starý vytahaný triko, bez podprdy, s mastnýma vlasama staženýma do culíku a za dveřma nestál ani sameček z PPL, ani ten hezounek z DPD co jsem na něj posledně ječela, když mi nešla aktualizovat navigace, ale zajíček z Geisu, kterej ze sebe jen vykoktal, že veze balík pro sousedku a že ona není doma, tak jestli to může nechat tady, no tak jsem teda kývla, že může, on položil balíky na zem a se slovy: "Já si to podepíšu sám.", odešel... 

Prosim vás, zabijte mě někdo! 😂

Volala Porucha, že jde ze školy, ale že se ještě zdrží, protože čeká na kámoše. Zeptala jsem se, jestli má peníze a, zda by byla tak hodná a koupila mi alobal. Dál se hovor vyvíjel asi takhle:
P.: ticho
Já: "Jsi tam?"
P.: "Jo"
Já: "A slyšela si, co sem ti řikala?"
P.: "Jo"
Já: "A koupíš mi ho teda?"
P.: "No...jo."
Já: "Ty nevíš jak to vypadá?"
P.: "Nejsem blbá"
zase odmlka
P.: "To je takový to, jak si do toho balíš tetování, ne?"
Já: "Ne, ale mám to ve stejnym šuplíku."
P. vítězoslavně: "Aháááá, tak to je takový to bílý, jak dáváš na hrnec, když pečeš cukroví"
Já: "Ne, to je pečící papír, já potřebuju alobal, takovej lesklej..." "Hele, to je jedno, jdi do krámu a zeptej se, kde ho mají, pak už to najdeš, je to tam napsaný."
P.: "Tak jo, čau."


Za čtvrt hodiny telefonát číslo dva.
P.: "To si mi nemohla říct rovnou, že chceš koupit ufonskej papír??!!" a zavěsila.

No, je jí teprve patnáct, a je krásná!

Asi se obarvím na nějakou inteligentnější barvu, takhle už to fakt nejde 
Od rána se snažím Pupíkovi aktualizovat mapy a sw v navigaci. Protože jsem klikoprd, prostě to nefunguje a já se už asi hodinu snažím dovolat na garmin podporu, marně.
Bez jakékoli souvislosti s navigací, jsem potřebovala někam poslat balíček, firma si pro to poslala kurýra z DPD, mimochodem, nevim co to je za módu, že tyhle přepravní společnosti zaměstnávaj takový hezouny. Hezoun mi zavolal, že je tady za minutku, tak jsem vyběhla, zásilku předala, a šla si domů zase řešit svůj problém. 
Vzala jsem telefon, vytočila poslední číslo. 
Po tom, co jsem se snažila tam dovolat asi hodinu v kuse, mě hrozně potěšilo, že to někdo zvednul, tak jsem spustila, co mě trápí, a na druhý straně se ozvalo: "Ale s tím já vám asi nepomůžu.", což mě teda trochu naprdlo, protože jsem se vlastně ještě ani nedostala pořádně k tomu, co je vlastně za problém, tak jsem na něj štěkla: "Prosim vás a můžete mě nechat aspoň domluvit?" Z druhý strany se ozvalo nesmělý pípnutí: "No tak povídejte". Tak jsem to teda ze sebe vysypala, o tom, jak strašný to je, co to dělá a nedělá a že nevím co s tím, a že se snažím dovolat už strašně dlouho a že sem už fakt vzteklá... 
A když jsem skončila, tak mi ten člověk v telefonu povídal: "No, ale já vám fakt nepomůžu, já jsem si od vás teď bral balíček, já jsem z DPD."
Chm! Hezkej, ale úplně blbej!😁😁

"Poru, neseď na tý zemi, chytneš vlka."
"Jůůůů, já jsem dycky chtěla vlka!" 

Znáte takovej ten pocit, když se vás váš puboš zeptá, zda si může vaší společnou fotku dát na insta, a vy se začnete dmout pýchou, než zjistíte, že to ta magera sdílí s popiskem: "Jestli si myslíš, že jsem potvora, tak počkej, až poznáš mojí matku!" ??? 😨
Tak já už ten pocit znám

To si tak sedíte u pc na gym míči, cosik klofete do kávesnice, když se kočka rozhodne, že se chce mazlit. Vyskočí, k zachycení použije drápky, ozve se rána jak z děla a vy najednou nesedíte u pc, ale pod... 😵😁
Kromě toho že nemám kde teď sedět, navíc nemám ani kočku, mám takový tušení, že tam, kde je schovaná, zůstane ještě tak tejden

Znáte to...
Ráno vás manžel krásně probudí, takže s úsměvem od ucha k uchu, namalujete nějakej pěknej obličej na ksicht, upletete si dva copánky jak odvážná školačka, oblíknete si kraťasy co vám z nich čumí půlka zádele, hodíte na záda vak s nápisem I 💗 porno, a jedete na nákup. Vplujete do krámu jako hvězda největší, všichni, ale opravdu všichi, po vás čumí a vy se nějak moc rozdovádíte a pak u pokladny zjistíte, že nemáte dost peněz? 😵
Ehm...tak já už ten pocit znám 😀
A to rozhodování pak, jestli tam teda necháte tu čokoládu, nebo vložky... Nikomu nepřeju

Víte čemu se říká demence? Když vám do mailu přijde upozornění, že máte už 3 dny zpožděnou menstruaci a vy začnete poměrně zděšeně přemýšlet, co je jako špatně a jestli ten poslední nechráněnej sex by mohl být příčina, a až když se o vás pokouší mrtvice si vzpomenete, že to vlastně už čtvrtý den máte...

Když mi bylo kolem 15 let, bylo moderní nosit krátký trička, nad pupík, nebo i kratší. Tenkrát mi máti s babičkou tuhle módu zakazovaly s tím, že je to nemoderní, ošklivý, táhne na záda, nemám na to postavu a tak nějak vůbec mě to moc odhaluje. Jenom jsem protáčela panenky.
Porucha, je u babiček a koupila si suprový nový tričko nad pupík... a hned mi psala do chatu: "S krátkýma tričkama se u babiček nezavděčíš. Ke kraťasům se to nehodí! kouká mi břicho! A už to není v módě"
Jsem ráda, že se nic nezměnilo a musí to zažít i někdo jinej, než jenom já 😂😂 A třeba si ta pijavice bude maminky víc vážit

Já nevím jak vaši chlapi, ale ten můj je tak trochu ignorant, co se týče kosmetiky a tak všeobecně hygienických potřeb. Umyje se tím co mu zrovna přijde pod ruku a neřeší. Včera si napouštěl vanu a udělal to zase. Chvíli se v tý vaně máčel a pak mě zavolal. Tak jsem na něj houkla, co je? A on zahulákal: "Co je to v tý bílý piksle s nápisem Syoss?" Řikám, že to bude šampon. A dál jsem neřešila, za chvíli volá zase, chtěl mi cosi říct, tak jsem vlezla do koupelny. Pup ve vaně a kolem něj plavaly takový bílý cucky...
V životě jsem neviděla takový psí oči jako na mě dělal on a svatosvatě přísahal, že to není to co si myslím... 😀
Jasně že nebylo, protože ten bílý Syoss nebyl šampon, ale kondicionér, ale to jsem mu neprozradila... 

Koupily jsme se Zeldou dnes nový sprchový gel. Hned ho musela vyzkoušet. Šla jsem po ní do sprchy. Zelí sedělo na záchodě. 
Jak jsem se blížila ke koupelně říkám: "Ty bláho, Zelí, to nádherně voní!" 
A Zelda se zeptala: "Co?" 
Říkám jí: "No ten novej sprcháč!" 
A Zelí odvětilo: "Aha, já kakám, tak sem nevěděla, co myslíš." 😂😂😂

Včera byl prostě den blbec... Ale aspoň jedna věc mě potěšila. Když si člověk dobře naroluje kozy do podprdy, tak se i příslušníci MP slitují a přehlídnou špatné parkování 😀
Prostě parkovat bez karty na místě pro rezidenty ano, ale jen když jsou kucí od policie mladí a nadržení 😀 Stačí se pak před nima deset minut kroutit a hihňat jak puberťačka a nejen že je to bez pokuty, ale člověku tak nějak i povyroste sebevědomí

Ječim na Poruchu, tentokrát kvůli geometrii, koukne na mě a povídá: "Mámo, strašně prskáš", což moje prskání a ječení ještě podpořilo 😁 A tak si na ní hulákám, že se nemá soustředit na moje plivance, ale na matiku, že je úplně dutá, a ona si jako sama pro sebe zahuhlá: "Jaký si to uděláš, takový to máš!" 😲😁

Bydlíme tu teprve 4roky, ještě prostě nebyl čas koupit světlo na záchod, takže ze zdi čumí dráty a na nich visí objímka. Už několik měsíců chodíme s holkama na záchod po tmě, protože kdykoliv si postěžujeme Pupíkovi, že to nesvítí, nebo jen bliká, tak odsekne, že jemu to svítí vždycky.
Mezi koupelnou a záchodem máme takový odvětrávací okýnko. Včera večer jsme si s Poru čistily zuby a vidíme, jak jde Pup na záchod. Cvaknul vypínač, a tím okýnkem jsme viděly, že světlo zablikalo a byla tma. Už to nám udělalo škodolibou radost. Poru zahulákala: "Táto, proč tam seš po tmě?" odpověď žádná, jen takové zafunění. Zasmály jsme se a najednou se ozvala rána. A pak pořád to ticho. Ptám se tedy Pupíka, zda žije? Odpověď opět žádná, to už mi teda nedalo a s dotazem, zda neomdlel, jsem na ten záchod šla kouknout....
Pup objímal mísu a cosi usilovně hledal.
My s Poruchou už v totálním záchvatu smíchu řikáme, co jako hledá. Pup udržel smrtelně vážnou tvář a povídá: "No ta objímka, ta žárovka, prasklo to a někam to spadlo..."
Já teda nechápu jak, ale jak tak stál u toho záchodu a konal potřebu, objímka se rozhodla, že ho vytrestá a spadla. Netrefila ho, ale skočila rovnou do hajzlu. žárovka se, soudě dle zvuku roztřískala, ale kolem záchodu nikde nic, ani střípek...
Nakonec jsem to našla já, přímo v hajzlu. Pup pokrčil rameny a povídá, já ti posvítím baterkou, a ty jí vyndáš, já mám moc tlustý ruce... 😀
Já teda nevim jak jiný páry tráví večery, ale my se hrabeme v záchodě. Díky bohu, že byl Pupík jenom na malý... 😷😁

18 důvodů, proč je kočka lepší než pes

1 – Neštěká jako idiot, když někdo projde kolem.

2 – Nevnucuje se. Uzná-li vás za hodna mazlení, cítíte se poctěni.

3 – Když jí hodíte klacek, kašle na něj, protože je inteligentní.

4 – Občas o ní půl dne nevíte. A nemusíte se bát, protože se o sebe postará.

5 – Vrní.

6 – Když vás olízne jazýčkem, nejste oslizlí, ale tak jako příjemně ošmirglovaní.

7 – Když je vykastrovaná, nesmrdí. Pes smrdí furt.

8 – Je elegantní. Vždycky.

9 – Občas přispěje do rodinné potravinové banky myší.

10 – Dokáže vylézt na strom a přelézt plot. Psa musíte přehodit.

11 – Myje se sama.

12 – Nikdy nevleze do vody a pak neleze na vás.

13 – Když něco chce, neotravuje vás dlouho. Prostě dvakrát zamňouká a vy to uděláte.

14 – Má zatahovací drápky, takže na parketách nevydává takový ten nepříjemný zvuk.

15 – Když nechce, tak vlastně nevydává vůbec žádný zvuk.

16 – Nefuní.

17 – Nikdy se nestaví na zadní a nechce ojet člověka, co přišel na návštěvu.

18 – Když umřete, nechodí opruzovat na hrob.

Z deníčku Poruchy.

Středa 29.6.2015
Máma zase otravovala, abych jí šla pomoct posekat zahradu.
Byla to trochu nuda.
Hodinu a půl lítala po zahradě se sekačkou.
... a já byla krásná.

Užívejte si období vzdoru, užívejte si, nespící, uřvaný novorozence, užívejte si, dokud to jde, páč až přijde puberta, bude to teprve na mašli!

Napadlo mě jít na houby, pijavice sem ukecala ať jdou taky. 
Začalo to tím, že nemaj co na sebe, že máme málo repelentu a že je vybitá baterka v mobilu. Což je tak nějak normální, tak jsem to ani nevnímala. Ale pak už nešlo nevnímat.
Z.: Mě tlačí bota. Je mi horko. Bolí mě noha. Mám žížeň. Ty žvejkačky moc pálí. Tady se potim. Tady se mi dělá ekzém. Fůůůj, támhle byla myš. To je nuda. Tady nic neroste....
P.: Jééé, krásnej stromeček. Jééé, krásná kytička. Jééé, žabička. Jééé, mámo, podívej, krásnej mrtvej slepejš. Jééé, kámen. Jééé, klacek. Jééé, já šlápla do hovna. Jééé, budeme si zpívat. "A Ládík sbírá jednorožce cínový..." Jééé, uděláme selfíčko. 

A občas prohodily i pár slov mezi sebou:
Z.: "Lítáš tady jako debil a zpíváš falešně.!
P.: "Jdi do *******, ty ***** ****!"
Z.: "Ty seš ***** ****, rozšlápla si další houbu!"
P.: "A co je tobě do toho, stejně to nežereš."
Z.: "Ale mohly to jíst srnky."
P.: "Žádný tu nejsou."
Z.: "Protože tě slyšely zpívat a radši chcíply!"

Holky si k nám vzaly sousedovic dvojčata. Já šla ven pověsit prádlo. Z otevřeného okna slyším Zelí jak huláká: "Mami, Luky chce čůrat!" Tak jí říkám, ať ho dá vyčůrat, že mi to fakt nemusí hlásit. 
Za chvíli jen slyším:
Zelí: "Já nevim jak se to dělá!"
Poru: "Ho posaď."
Z.: "On řve že nechce hačí."
P. "Tak to máš blbý."
Z.: "Já nevim co s nim?"
P.: "No tak ho dej vyčůrat jako kluka, ve stoje."
Z.: "Já nevim jak se to dělá!"
P.: "No normálně ho chyť za pinďoura."
Z.: "Když von je malej."
P.: "Lukáš, nebo pinďour?"
Z.: "No voba!"

😂
Tak to ten chudák vydržel, dokud jsem nedověšela prádlo

Že jí nejde matika, to už je poměrně profláknutá věc. Ale že se mě smrtelně vážně zeptá, jestli je možný, aby jí vycházela na vysvědčení z chemie šestka, že si počítala průměr, to mě zaskočilo 😵

Když jsem pojmenovávala Poruchu, po mojí ségře, nemohla jsem tušit, jak moc je jméno rozhodující!  Že jsou obě stejně nešikovný, to bych nějak přehlídla, ale ona i ta inteligence bude tím jménem ovlivněná 😁😁

Poslala jsem ségře odkaz na plavky, který jsem si koupila a protože tam měli dvě barvy, píšu jí, že já jsem si koupila ty tyrkysový. Načež od ní přišla otázka: "Hm, tyrkysový, a který, ty fialový, nebo ty modrý?"

Já nevim, jak je ta dnešní mládež vychovávaná! Fakt. Taková drzost, to je hnus! 
Vybírám si plavky a Porucha mi čumí přes rameno. U jedněch jsem se zasekla, zamilovaně jsem vzdychla a ta megera mi řiká: "To ne mámo, zavazování za krk nemůžeš, to by ti zlomilo vaz!" 😀

Vlastní domácnost mám něco málo přes 15 let. Nemůžu o sobě říct, že bych měla furt naklizeno, ale na čisté wc si fakt potrpím. Až teprve dneska jsem udělala objev!!!
Máme záchod v samostatné místnosti, a je fakt malá, jak tyhle místa bývají. No a dostat se za záchod aby to tam bylo čistý je poněkud krkolomný. Člověk aby na sobě pomalu udělal uzel aby se tam dostal a pořádně to vydrbal. Několikrát týdně tenhle tělocvik podstupuju. Válím se po zemi, strkám hlavu za mísu, lámu si ruce ve snaze dosáhnout fakt všude, sprostá jsem jak dlaždič, no a pokaždý si v tom hajzíku poctivě vykoupu prsa.
Dneska jsem zase takhle cvičila, a spadlo víko od wc. Ty jo, nejen že jsem se za tu mísu dostala úplně v pohodě, ale mám úplně suchý kozy! 😂😂

Ječim na Poruchu, tentokrát kvůli geometrii, koukne na mě a povídá: "Mámo, strašně prskáš", což moje prskání a ječení ještě podpořilo 😁 A tak si na ní hulákám, že se nemá soustředit na moje plivance, ale na matiku, že je úplně dutá, a ona si jako sama pro sebe zahuhlá: "Jaký si to uděláš, takový to máš!" 😲
Takže si laskavě přestaňte stěžovat, že vaše děti neposlouchaj, nespí, křičí, vyžadují pozornost, nejí, atd... páč jaký ste si to udělali, takový to máte 😝

Šla jsem zaplatit na MÚ svoz odpadu. Taková věc, na který se toho jako moc zkazit nedá, že 😊
Cestou jsem potkala trafiku. Miluju Pupíčka, on miluje tabákový výrobky. Tak jsem se v trafice zastavila, něco málo nakoupila, abych tam zase dlouho nemusela a jemu udělala radost.
Vlítnu na MÚ a paní za přepážkou sedí, čte noviny, otráveně zvedne hlavu a bez pozdravu mi oznámí, že má polední pauzu, abych přišla za 8 minut! 😐 trošku mě hnula žlučí, fakt neměla ani kafe, ani svačinu, ani oběd, jen ty noviny. No tak jsem tam osm minut stála a tak nějak mě popadal vztek při pohledu na tu paní. Když uběhlo na vteřinu přesně osm minut. Paní zvedla oči a prej co si přeju? No a já potřebovala upustit páru, a tak jsem na ní spustila, že nechápu, proč mi k sakru letos neposlali složenku, že to je přece běžná praxe, a že i když se mi to vůbec nehodilo, musela jsem na MÚ osobně, protože jinak by mi popelnici nevyváželi... no chvíli sem prskala a pak jí řikám, že to teda chci zaplatit teď hned a že doufám, že mi rovnou vydá známku. Paní bezmrknutí naklofala něco do pokladny, připravila si tu známku, podala mi účtenku, já otevřela peněžnku a jejda... Ty prachy v trafice byly přece na odpad 😂 Zakoktala jsem cosi o platbě kartou, baba po mně blejskla pohledem masovýho vraha, bez jedinýho slova mi ukázala na ceduli jako kráva, že karty neberou, fakt hlasitě zafuněla a já jen pípla, že bych teda přišla za chvilku, že si musim jít vybrat z bankomatu 😁 
A protože mám kliku, bankomat nefunguje, a druhej je na druhým konci města. No neva, odpoledne pro známku pošlu Poruchu, já už tam nejdu

Od minulého týdne čekám balíček. Má ho doručit přepravní společnost která zaměstnala toho nejvíc šukézního samečka z celých středních Čech (samozřejmě až po Pupíčkovi 😂). 
Od pondělí ležím s horečkama, z vlasů by se dal volej ždímat, hubu samej kráter, hlas mám jak dead metalovej zpěvák, pytle pod očima, unudlanej, odřenej nos. A ráno pípla sms, že je sameček na cestě. S vypětím posledních sil jsem proletěla sprchou, umyla a vyfénovala vlasy, prolila hrdlo vařícím čajem s medem, na hubu nanesla tunu korektoru, rozjasňovače a makeupu, vytrhala obočí, nos jsem prolila konvičkou s mořskou vodou tak, že minimálně týden nebudu muset na kapesník ani pomyslet, hodila jsem na sebe džíny (v teplákách už mě viděl minule a asi ho to neoslnilo 😁 ) a tričko s odpovídajícím výstřihem a čekala jsem kdy se tu ukáže. Podotýkám, že mi opravdu bylo poslední dva dny hodně mizerně, takže péči o domácnost jsem hodně zanedbávala. A jak jsem tak nervozně podupávala u okna v kuchyni a vyhlížela jsem, všimla jsem si, jak je varná deska dost nechutně zaplpaná. Dodávka v nedohlednu, tak to teda ještě stihnu uklidit. Hadrem to nešlo, vzala jsem takovou tu škrabku, a drbu, a škrábu a najednou zvonek, tak jsem to zahodila, a celá natěšená utíkám, usmívám se, přebírám zboží, usmívám se, platím, usmívám se, loučím se, furt se usmívám... Sakra, sameček je snad dřevo, nebo co? Proč se taky neusměje? Proč na mě tak divně civí? No nic, totálně mi zkazil náladu. Dojdu domů, svlíknu se, jdu si dát vlasy do culíku.... a už to chápu.... Jak jsem tak usilovně škrábala ty zaschlý zbytky jídla z varný desky, nalítalo mi to do vlasů. Bohužel můj slovník není tak bohatý abych mohla popsat jak to vypadalo 😁 No nevadí, příští tejden dovalí další objednávku, už teď přemýšlím, jak se zkrášlím

Na průdušky je prý fajn psí sádlo, no my psa nemáme a ségra toho starýho hubeňoura stejně nedá. 😁 Tak jsem se teda rozhodla, že mi určitě uleví vařicí vana. Válim se tam jak vyvrženej vorvaň, Zelí jde ze záchodu si umýt ruce, cestou kolem mě se zastaví, chvíli civí, pak odejde, zavře za sebou dveře a já slyším jak říká Poruše: "Ty jo to je hustý jak mámě plavou prsa, di se podívat!" 😲

Byli jsme v jednom obchodě. Pupík tam obdivoval obraz. Loď na moři, velký vlny, pěkný mraky, vysoko nad lodí pár ptáků...kýč jak bič... 😃
Poru mávla rukou se slovy:"Sim tě, to ti namaluju.", načež se Pup zeptal, jestli zvládne i ty vlny tak pěkně, a naše hvězda odvětila: "Jasně, i ty tučňáky, nebo co to tam lítá."

Nedávno jsem se hecla, že do léta zmáknu udělat určitý počet dřepů a určitý počet kliků. Začala jsem na tom pracovat. Protože jsem za celý život nedokázala udělat klik ani jeden, nebyla jsem si jistá správnou technikou. Poprosila jsem tedy Pupíčka aby na mě hodil odborné oko a řekl mi, jestli by to takhle šlo. Předvedla jsem mu co umím. Uznale pokýval hlavou a pravil, že jo, takhle kliky opravdu vypadají. Když jsem klečela na všech čtyřech, ve snaze se zvednout, ještě dodal, že prý bych mohla ještě o kousek níž, že by nejlepší ten klik byl, kdybych se dotkla bradavkama země.
Sundala sem si podprdu... a on mi to neuznal?!?! 😳

Jak já Kamile rozumím! 😂😂


Maminka jde se svou hyperaktivní dcerou k psycholožce. Dcerka začne běhat po čekárně a pokřikovat na čekající lidi.
Maminka klidným hlasem povídá: "Kamilo, buď v klídku, Kamilo, buď v klídku." 
To zpozoruje paní psycholožka a povídá mamince: "To je úžasné, jak klidně dokážete napomenout Kamilu. Z Kamily tak vyroste určitě přátelský, milující, veselý a šťastný člověk."
"Kamila je ale mé jméno, ten neposlušný spratek se jmenuje Žofie."

Nehledejte na mužích jen to špatné, mají i své klády...

Vždycky když si začínám myslet, že mě už nic nemůže překvapit, najde se blbec, co mě vyvede z omylu a překvapí... Až podezřele často to bývá někdo z mého nejbližšího okolí. 😎
Takže rada pro matky dětí všech věkových skupin:
Až si vaše dítě přijde půjčit celokovovou pinzetu, zjistěte nejdřív na co že jí opravdu chce, než mu jí svěříte.
Donedávna jsem si myslela, že Zelí je poměrně moudré dítě, než se pokusila tou celokovou pinzetou spáchat sebevraždu, při pokusu vyndat kolík nabíječky od mobilu, co jí zůstal ulomený v dirce el. zásuvky.

A dorazil mě Pupík, když po tom, co jsem Zeldě ošetřila puchýř a otřela krokodýlí slzy, začal poučovat, že do levý dirky se přece nikdy nesmí sahat! To už by snad mohla vědět!  😏😀

Todle prostě nemůž bejt moje dítě!!!! 😂😂
Čte si v kalendáři a do toho ticha tady pronese, smrtelně vážně: "Chudák holka, která se jmenuje Otmar!"

Poru nemá otázky k domácímu úkolu. Napsala tedy spolužákům, přes chat, jestli jí někdo nemůže ty otázky nadiktovat. Zatím přišly tyhle odpovědi:
1) a ku*va
2) jaký otázky?
3) my měli úkol?
4) to je až na příští tejden
5) dyť žádnej úkol nemáme
6) já myslim, že to bylo něco o českejch bankách
7) učitelka nám je nediktovala
8) já si zapomněla sešit ve škole
9) zeptej se Novákový
...
Nováková je offline

Včera 5,5 hodiny čekání na Bulovce... a za odměnu mi ze zad udělali cedník 😀😀 Celkem 34 injekcí (včetně dvou do zádele)
Ale hurá, konečně vím co mi je, a dostala jsem magasuperskvělý prášečky... mimo průjmu léčí všechno 😁

Já jí jednou zabiju!
Učí se na zítřek matiku, já nemám daleko k tomu aby mi prdla cévka... 
Když už jsme se konečně dopracovaly k něčemu, tak se ptám: "No, a co teď teda jako s těma číslama uděláš?"
A Porucha bez rozmyslu: "Vynásobím je?!"
Já už na pokraji nervového zhroucení, přestávám ovládat hlas ječím na ní "A to jako proooooč?!?!"
Na což mi ten pitomec, s usměvem, za kterej bych jí dala bůra, odpoví: "No, protože dělení mi nikdy nešlo?"

Byla jsem na neurologii kvůli dlouhotrvající bolesti zad. Pan doktor si mě voťukal kladívkem, nechal mě jen ve spodním prádle nachodit po ordinaci asi dvacet kilometrů, aby viděl jak ty záda mám křivý. A nakonec vyšetření (vtipálek jeden) chtěl abych se předklonila a dotkla se rukama země (ani náhodou, že jo 😀 ), ale jak jsem se tak pečlivě předklonila, hups a ty moje nádhery byly venku z podprdy... Pan doktor se honem otočil k pc a začal do něj zírat, jak kdyby četl přinejmenším zprávu o konci světa, jen nechápu, proč se u toho tak blbě uculoval.
Když jsem tam ten materiál konečně zarolovala, tak mi milostivě dovolil se obléknout a vůůůůbec nechápu, že měl tu odvahu mi říct, že mám přemýšlet o zmenšení prsou, že ty záda mě bolí pravděpodobně od toho. Chytrák jeden...