Od minulého týdne čekám balíček. Má ho doručit přepravní společnost která zaměstnala toho nejvíc šukézního samečka z celých středních Čech (samozřejmě až po Pupíčkovi 😂). 
Od pondělí ležím s horečkama, z vlasů by se dal volej ždímat, hubu samej kráter, hlas mám jak dead metalovej zpěvák, pytle pod očima, unudlanej, odřenej nos. A ráno pípla sms, že je sameček na cestě. S vypětím posledních sil jsem proletěla sprchou, umyla a vyfénovala vlasy, prolila hrdlo vařícím čajem s medem, na hubu nanesla tunu korektoru, rozjasňovače a makeupu, vytrhala obočí, nos jsem prolila konvičkou s mořskou vodou tak, že minimálně týden nebudu muset na kapesník ani pomyslet, hodila jsem na sebe džíny (v teplákách už mě viděl minule a asi ho to neoslnilo 😁 ) a tričko s odpovídajícím výstřihem a čekala jsem kdy se tu ukáže. Podotýkám, že mi opravdu bylo poslední dva dny hodně mizerně, takže péči o domácnost jsem hodně zanedbávala. A jak jsem tak nervozně podupávala u okna v kuchyni a vyhlížela jsem, všimla jsem si, jak je varná deska dost nechutně zaplpaná. Dodávka v nedohlednu, tak to teda ještě stihnu uklidit. Hadrem to nešlo, vzala jsem takovou tu škrabku, a drbu, a škrábu a najednou zvonek, tak jsem to zahodila, a celá natěšená utíkám, usmívám se, přebírám zboží, usmívám se, platím, usmívám se, loučím se, furt se usmívám... Sakra, sameček je snad dřevo, nebo co? Proč se taky neusměje? Proč na mě tak divně civí? No nic, totálně mi zkazil náladu. Dojdu domů, svlíknu se, jdu si dát vlasy do culíku.... a už to chápu.... Jak jsem tak usilovně škrábala ty zaschlý zbytky jídla z varný desky, nalítalo mi to do vlasů. Bohužel můj slovník není tak bohatý abych mohla popsat jak to vypadalo 😁 No nevadí, příští tejden dovalí další objednávku, už teď přemýšlím, jak se zkrášlím