Bydlíme tu teprve 4roky, ještě prostě nebyl čas koupit světlo na záchod, takže ze zdi čumí dráty a na nich visí objímka. Už několik měsíců chodíme s holkama na záchod po tmě, protože kdykoliv si postěžujeme Pupíkovi, že to nesvítí, nebo jen bliká, tak odsekne, že jemu to svítí vždycky.
Mezi koupelnou a záchodem máme takový odvětrávací okýnko. Včera večer jsme si s Poru čistily zuby a vidíme, jak jde Pup na záchod. Cvaknul vypínač, a tím okýnkem jsme viděly, že světlo zablikalo a byla tma. Už to nám udělalo škodolibou radost. Poru zahulákala: "Táto, proč tam seš po tmě?" odpověď žádná, jen takové zafunění. Zasmály jsme se a najednou se ozvala rána. A pak pořád to ticho. Ptám se tedy Pupíka, zda žije? Odpověď opět žádná, to už mi teda nedalo a s dotazem, zda neomdlel, jsem na ten záchod šla kouknout....
Pup objímal mísu a cosi usilovně hledal.
My s Poruchou už v totálním záchvatu smíchu řikáme, co jako hledá. Pup udržel smrtelně vážnou tvář a povídá: "No ta objímka, ta žárovka, prasklo to a někam to spadlo..."
Já teda nechápu jak, ale jak tak stál u toho záchodu a konal potřebu, objímka se rozhodla, že ho vytrestá a spadla. Netrefila ho, ale skočila rovnou do hajzlu. žárovka se, soudě dle zvuku roztřískala, ale kolem záchodu nikde nic, ani střípek...
Nakonec jsem to našla já, přímo v hajzlu. Pup pokrčil rameny a povídá, já ti posvítím baterkou, a ty jí vyndáš, já mám moc tlustý ruce... 😀
Já teda nevim jak jiný páry tráví večery, ale my se hrabeme v záchodě. Díky bohu, že byl Pupík jenom na malý... 😷😁