Někdy (někdy i dost často 😀 ) mívám dny "podělámnacosáhnu", jako třeba dneska.
Dostala jsem chuť na kakajíčko. Nic divnýho, to se mi večer stává, tak jsem si ho šla uvařit, odměřila jsem si jeden hrneček, páč pijavky nechtěly. Nalila jsem do kastrůlku, vzala jsem pikslu s kakaem, otevřela a zjistila, že už toho tam moc není, navíc asi malinko navlhlo, protože tak nějak na tom dně drželo přilepený, tak jsem do toho trošičku klepla. Udělalo to žuch a dost mě udivilo, jak moc toho na tom dně bylo 😀 Takže jsem pomalu přilívala mléko, abych to zase nenaředila moc. No nakonec to dalo těsně pod litr. A protože jsem původně chtěla jen hrneček, měla jsem malej kastrůlek. Vzala jsem do ruky cukřenku, a tam teda nebylo ani na dně, takže jsem si šla pro cukr do komory, a mezitím to pitomý kakao, vzkypělo, hodně, moc, všude. 
Takže jsem umyla varnou desku, i ty pobryndaný skříňky, otřela hrnec, kakao jsem osladila, podala jsem si naběračku, hrnečky, a hned ten první hrneček jsem celej pocintala. Takže abych nedělala na stole kolečka (a nechtělo se mi zase brát hadr), tak mě napadlo, že to olíznu. I zespodu. A tak jsem ten hrnek zvedla, přiblížila k puse, naklonila... a to pitomý kakao sem si nalila na rameno 😵 Už nemám chuť a mám ho tu furt ještě asi tři čtvrtě litru, kdybyste někdo jel kolem...